|
Týmové soustředění CSS ve Vrchlabí
11.-13.4.2008
od Tomáše Jelínka
A je to tady…! Je pátek 11. dubna ráno a dlouho očekávaná událost je tu, Cyklistický spolek Stodůlky obnovuje tradici společných soustředění. Jako správní sportovci zatížíme organizmus poctivým tréninkem a ještě k tomu můžeme utužit týmového ducha při večerním programu. Původní plánovaná sestava trošku prořídla, takže nakonec jedeme jenom čtyři, Michal Berka, Mirkové Bezdička (MNE) a Janáček (M1R3K) a moje maličkost, což ale nijak nesnižuje naše nadšení.
Všechno běží přesně podle plánu. V 8:00 přicházím na parkoviště před mým domem, kde už na mě čekají kluci. Rychle naložíme mé kolo a vyrážíme dvěma auty směr Vrchlabí. V prvním MNE se mnou a za námi Michal s Mirkem. Cesta nám ubíhá velice rychle, neboť MNE dává svému 15ti letému Favoušku „napít” až mají kolegové co dělat, aby stíhali :-).
Po příjezdu se ubytujeme v penzionu Beruška, kde jsou vybaveni na cyklistické návštěvy a navíc mají výborně zařízené pokoje s kuchyňkou, koupelnou a televizí. Po rychlém vyložení kol a zavazadel jdeme na oběd do blízké restaurace a cestou zpět nakupujeme nutné i méně nutné potraviny.
Týmová porada
Počasí byla velká neznámá, ale přes nepříznivé předpovědi je slunečno a tak se hned chystáme na první seznamovací trénink v Krkonoších. Michal s notebookem v ruce, v roli týmového meteorologa nás ujišťuje, že můžeme v klidu vyrazit. První cestu jsme naplánovali jako rovinatou přes Jablonec n. Jizerou s jediným větším kopcem za Rokytnicí. Pomalu se vracíme zpět, ale máme za sebou jenom 50 km a tak se nám ještě nechce vracet. Navrhuji jim tedy „malou” zajížďku přes Semily, což je více než 40 km, proto pro jistotu tvrdím, že to je kilometru jen dvacet :-). 1. den se tedy vracíme opravdu unavení, na seznámení s horami až dost, hlavně to nepřehnat… jsme tu ještě dva dny.
Večerní program je jasný, od MNE máme k večeři slíbený guláš a já jsem přivezl srandovní karetní hru Bang! pro 4-7 hráčů na šerifa, bandity a odpadlíka. Po prozkoumání kuchyňky a prvním zklamání, že nemáme papinův hrnec se MNE vrhá na přípravu slíbeného guláše. Za pár chvil se pokojem line známá vůně a gulášek se vaří. Čekání si tedy zkracujeme hraním zmíněné karetní hry Bang! Hra nás natolik pohltila, že hlad úplně mizí a ani nevadí, že guláš je hotový až skoro o půlnoci.
Gulášek
Druhý den ráno pohledem z okna zjišťujeme, že mrholí a tak nám nezbývá nic jiného než „bengat“ a čekat, až se počasí umoudří. Naštěstí má být odpoledne už lépe a tak je plán jasný. K obědu na posilněnou zbytek guláše a pak se vrhneme na krátkou etapu v podobě Zlatého návrší. Je to nejdelší kopec v ČR a když už o něm píší i v 53x11, tak ho přece musíme pokořit! Stoupání má z Jilemnice přes 20 km a převýšení téměř 1000m. Cesta nám ve spodní části ubíhá rychle, ale jak přibývají nadmořské metry, tak pomalu „přituhuje“. Před H. Mísečkami už toho máme s MNE plné brýle a oba týmoví kolegové nám ujíždí. Naštěstí na nás čekají na parkovišti u sjezdovek, ale po pár metrech stejně končíme všichni. Do cesty se nám postavila vrstva asi 40 cm sněhu. Dál se už prostě nedá - leda na běžkách. Zbývaly už jenom poslední 3 km a ty bychom určitě nějak dali :-). I přes drobný neúspěch se hrdě stavíme do sněhu na společné foto a rychle vyrážíme zpět. Druhá horská etapa byla dlouhá „jenom“ 60 km, ale pro dnes to stačí, musíme šetřit síly na zítřejší „královskou“ etapu.
Večer se v rámci regenerace chystáme opět do místní restaurace, kde to nejdříve vypadalo, že budeme hladem, protože se zde konala nějaká akce, ale MNE nám naštěstí vyjednal místo a tak si s ním můžu dát standardní dietní smažák s hranolkama. Poté, jak už se stalo tradicí, usedáme k Bangu! a opět všechny utvrzuji v tom, že v roli šerifa vydržím sotva pár kol.
Cestou na Zlaté návrší
Poslední nedělní den nás vítá krásným slunečným počasím a díky tomu jsou poslední zbytky obav rychle pryč. „Královská“ etapa povede přes Semily, Jablonec n. Nisou, Liberec a tam nás čeká obávaný Ještěd. Po rychlé očistě kol, si MNE bere do batohu všechny zásoby musli tyčinek které má a pomalým tempem vyrážíme. Všichni se šetříme a proto do Liberce dorazíme celkem v pohodě, ale hned při pohledu na Ještěd nám síly začínají ubývat velice rychle. Tak jdeme na to! Teď teprve začíná ta pravá „fuška“. Stoupáme pomalu, míjíme první i druhé parkoviště a odbočujeme na úzkou cestu, která je o poznání prudší. Kluci nám opět ujíždí a s MNE si jedeme svoje tempo. Konečně poslední parkoviště – zde už opravdu nemůžeme, ale ten poslední kousek k Ještědu ještě přetrpíme, přece to nevzdáme, když už jsme tady. Nahoře, oba dost funíme, ale máme radost :-) že jsme tu. Ten pohled a pocit ze zdolání takového kopce opravdu stojí za to. Cestu zpět volíme úplně stejnou, už není moc nálada experimentovat a proto volíme jistou. Cestou potkáváme několik cyklistů, většinou turistů, kteří trpí stejně jako my. Jenom v jednom kopci v Železném Brodě nám zdrchaným cyklistům bere poslední zbytky hrdosti mezihospodský přejížděč v jeansech na stařičkém favoritu s 3-kolečkem. Ze Semil to je už skoro po rovině a tak Michal udržuje tempo na špici, stejně jako předešlé dny. Ty tréninky se Zahradou jsou na něm přeci jen znát :-).
Výškový profil Vrchlabí - Ještěd - Vrchlabí
Poslední kruhový objezd před penzionem objíždíme na rozlučku celý dokola a pak už nás dělí od kýženého cíle skutečně jenom metry. Slézáme z kol, zkontrolujeme cyklocomputery a po 150 km s převýšením 2200 m se už jenom zřítím do postele. Teď ještě nabrat síly abychom se zabalili, naštěstí nás M1R3K zachránil, uvařil těstoviny s omáčkou a dokonce dva druhy, tak díky!
Ještě chviličku odpočíváme, ale nedá se nic dělat, musíme domů, takže zabalit a vrážíme zpět auty do Prahy. Díky Michalovi za organizaci soustředění a všem za hezký prodloužený víkend a příjemnou společnost!
Fotogalerie ze soustředění Vrchlabí 2008
Michal Berka
Mirek Bezdička
Mirek Janáček
Tomáš Jelínek
|
